Z lásky k penězům, konzumu a sobě

Je tomu již mnoho let co se mi do rukou dostal magazín Koktejl a já v něm četl o Tygřím chrámu v Thajsku. Vše bylo teprve na počátku, u zrodu. Přiznám se, byl jsem tehdy ještě hodně naivní a měl jen omezené vnímání světa a omezené informace a to mi tenkrát neumožnilo vidět věci do hloubky, to jaké opravdu jsou. Připadalo mi úžasné dostat se do tak blízkého kontaktu s tygry, mít možnost dotknout se jejich elegantního těla, vnímat tu blízkost a živočišné teplo, prohladit jejich srst a na památku si odnést suvenýr ve formě fotografie. Vzpomínám si, že jsem zjišťoval i cenu letenky a kdyby nebyla tak vysoká, určitě bych letěl. Teď již vím, že má představa byla dost povrchní, hloupá a příběh o mnichovi, který zachránil tygry před smrtí a žije s nimi v symbióze byla jen pohádka, která skončila po dočtení řádků textu. Magazín Koktejl tehdy prokázal medvědí službu tygrům tím, že to zveřejnil, protože ať již vědomě či nevědomě, udělal reklamu pro rozbíhající se špinavý byznys krytý láskou ke zvířatům.

fotografovani tygri chram thajsko

Až dokument rakouské televize Der Tiger und der Mönch v roce 2007 mi pomohl otevřít oči. Nebylo to tím co přímo sdělil, ale co jsem mohl spatřit. Vyvolal ve mě spoustu otázek a pochybností. Jak zabrání příbuzenskému křížení? Proč jsou mláďata oddělována od matky a co se s nimi stane až odrostou? Co bude s nekontaktními tygry? Jakým způsobem se to vše financuje? Množství mláďat a krmení pro tygry mi přišlo zarážejicí. A slova Pra Ačarna o plánech návratu těchto tygrů zpět do volné přírody v budoucnu jako sprostá lež. Je velmi nepravděpodobné, že by se tygři naučili lovit a zbavili vztahu k lidem. Také najít vhodné místo, kde by nedocházelo ke střetu zájmů s člověkem by bylo obtížné. Kdyby se to přeci jen podařilo, pro genofond divokých tygů by to byla pohroma.

mrtva mladata nalezena v tygrim chramu

Jelikož pravdu nelze umlčet a lež se dá jen stěží obhájit, konečně po dlouhých patnácti letech existence Tygřího chrámu se oficiálně dozvídáme to, co si spousta z nás myslela dávno. Asi mnozí z vás zaznamenali zprávu z května tohoto roku o postupném odebrání cca 140 tygrů thajskými úřady. Otázkou tak jen zůstavá, proč nekonali již dříve a nechali vše dojít do tak neřešitelné situace. Korupce? Záměr? Nepochybuji o tom, že se to nedělo za zdmi chrámu již v minulosti, případně do toho byli jen zapojeni, ale 140 dárců orgánu pro medikamenty, to je obrovský balík peněz někomu do kapsy. Zatímco 140 hladových krků samo o sobě potřebuje po dobu svého života spoustu peněz. Situaci nenahrává ani to, že mrtvý tygr má v Asii větší cenu než ten živý.

tygri mladata v lihu chram thajsko

Možná si teď myslíte, že Thajsko je nám dost vzdálené, ale není tomu tak. U nás je jen vše opožděné. Například soukromé chovy kočkovitých šelem zde již několik let expandují a vznikají první kontaktní „zoo“ se šelmami. Špinavé peníze neznají hranic, ale o tom až příště.

Toxické plody nevědomí

Žijeme v divné době. V době kdy lež a přetvářka se stává společenským standardem, v době, kde se řeší následky a ne příčiny, kde je strach pojmenovat věci pravými jmény a hloupost číhá na každém kroku.

Možná jste si povšimli, že na těchto stránkách zcela chybí honosné nápisy typu fotograf, wildlife photographer a podobné. Nejsem jedinec bez sebereflexe, ani s nabubřelým egem a už vůbec ne odkojený fotogalerií na Megapixelu. Mé fotografie nepovažuji za něco vyjimečného. Vím, že do dokonalosti mají daleko a nehodlám nikoho uvádět v omyl. Fotografie kočkovitých šelem nejsou mým cílem, je to pouze druhotný produkt. Více mě baví pozorovat samotné chování a zvyky těchto šelem, poznávat jejich osobnost. V jejich přítomnosti se cítím šťastný.

Je snadné vidět chyby druhých, ale obtížné vidět ty své.

Každý člověk ve svém životě prochází určitými fázemi vědomí. Někdo je bystřejší, jiný je třeba trochu popostrčit. Bohužel zde musím konstatovat, že velká část populace je stádního typu a vyhovuje jim nevědomí. Základem je si uvědomit, že se děje něco špatně, teprve pak může přijít na řadu náprava.
Kam tím směřuji. Jsem přesvědčen, že jednotlivec, pokud domýšlí důsledky svých činů může svým přístupem změnit spoustu věcí k lepšímu. Většina lidí odsuzuje ničení životního prostředí, ale kolik z těchto lidí je ochotných změnit své návyky, případně si trochu snížit svůj životní komfort? Ne, nejsou to ode mne prázdná slova. Sám se tím snažím řídit. Z počátku šlo o podvědomé reakce, později už o promýšlené činy.

V době, kdy se o kvalitě potravin ještě nehovořilo jsem byl v kruhu rodinném často označován za rozmlsaného, z důvodu bojkotu některých potravin a sladkostí. V práci jsem byl považován za exota co si neustále stěžuje na kvalitu místního stravování. Nakonec jsem se začal stravovat z domácích zdrojů. Je úsměvné, že těm spokojeným strávníkům, považující mě svého času za blázna, se po boomu zdravého stravování, něco přeplo v hlavě a to předchozí jednání bylo zapomenuto. Navíc jsem od nich mohl často slýchat o zdravé výživě. Tak se ptám, kde to stádo bylo předtím?

korporace

Za aktuální téma by se dalo považovat používání palmového oleje. Výrobky z něj se snažím asi 3 roky bojkotovat a postupně se mi podařilo k tomuto kroku přesvědčit i ostatní z rodiny. Palmový olej je považován za současnou příčinu ničení pralesů v Indonésii. Není to ale spíše důsledek? V prvé řadě se zamysleme komu vyhovuje dovážení tohoto produktu a jeho přidávání do potravin nebo pohonných hmot. Ano, jsou to nenasytné nadnárodní korporace, které mají jediný cíl. Maximalizaci zisků. Palmový olej je jen momentální nástroj jak toho dosáhnout. Příště to může být cokoliv jiného. Je jim jedno, že je to za cenu zničení životního prostředí, vyvraždění posledních volně žijících tygrů sumaterských a jiných druhů ohrožených zvířat, poškození zdraví osob. Řekl bych, že jim to vyhovuje. V druhé fázi se totiž bude inkasovat znovu a to za sanace škod na životním prostředí a nekonečné léčení poškozeného zdraví skrze farmaceutický průmysl.
Pokud jste již lhostejní k životnímu prostředí, nebuďte lhostejní alespoň sami k sobě. Palmový olej obsahuje velké množství nasycených mastných kyselin, které ucpávají cévy a vy určitě nechcete dostat infarkt.

tigr sumatersky

Víte jak snadno poznáte šizenou potravinu? Obsahuje palmový olej, ten je téměř všude, ale i tak se mu lze vyhnout. Vyměňte sladkosti plné náhražek za ovoce, je zdravější a vyjde to i levněji. Kupujte kvalitní hořkou čokoládu, pokud je ve složení na prvním místě cukr nebo obsahuje palmový olej, není to čokoláda. Kvalitní hořká čokoláda se v teple nerozpouští.

palma olejna sumatra

Máte rádi dopravní zácpy a smog? Ne? Tak místo auta používejte MHD, ideálně vlak. Cestování vlakem je velmi pohodlné, se slevami i finančně výhodnější než jiné druhy dopravy. Nepodporujte ropné společnosti a parazity čerpající dotace na biosložky. České dráhy se v posledních letech opravdu snaží a cestovat moderními jednotkami RegioPanter je opravdu radost. Já vlakem spokojeně cestuji již 5 let.

regiopanter

Čeho se opravdu obávám je, že pokud se zastaví používání palmového oleje, v rámci zisků přijde někdo jiný a pojede se dle zavedeného schématu. Řešení existuje. Je to bojkot nadnárodních korporací a zaměření se na regionální produkty. Co se vyprodukuje v ČR se již snáze ohlídá a navíc dojde k vytvoření nových pracovních míst.

Proto Vás prosím, nezavírejte před těmi problémy oči, buďte k sobě upřímní a nazývejte věci pravými jmény.

Fotografování ochočených kočkovitých šelem, ano či ne?

Na úvod tohoto článku by bylo vhodné sdělit, že se řadím k odpůrcům workshopů, které těží z atraktivnosti koček a neznalosti začátečníků. Přesto jsem se, ale jednoho takového focení účastnil, ovšem je třeba poznamenat, že se nejednalo o klasický workshop a vše mělo úplně jiný rozměr. Důvody, které mě k tomu vedly uvedu později.

Jako velký milovník kočkovitých šelem je pro mě možnost setkat se tváří v tvář s kočkovitou šelmou bez bariér opravdu velmi lákavé. Protože se o kočky a fotografování zajímám, neuniklo mi, že na některých fotografických workshopech je možné, mimo jiné, fotografovat i rysa, pumu, tygra, lva či jiné šelmy. Já se samozřejmě budu věnovat jen kočkovitým šelmám, a postupně rozeberu důvody, proč je třeba mít se na pozoru, dříve než se na některý z těchto workshopů přihlásíte.

Všechny kočkovité šelmy jsou teritoriální zvířata a většinou špatně snáší přesun do cizího prostředí. Když to převedeme do lidské společnosti, je to jako by vás někdo obral o peníze a doklady, a vysadil na neznámém místě. Jak by jste se cítili? Chovali by jste se v takové situaci přirozeně? Pochybuji. Je stále zažitá pověra, že kočky jsou falešné. Opak je pravdou. Neznám upřímějšího tvora. Z řeči jejich těla je poměrně snadné usoudit, jak se kočka právě cítí. Předpokládám, že normálně smýšlející fotograf má nastavené určité morální hodnoty, a výsledný snímek nevytvoří na jejich úkor, a není mu lhostejná také pohoda zvířete. A kdyby přece, trest ho nemine! Na snímku to bude patrné, pochybuji ovšem, že si přes své ego a neznalost přirozeného chování kočky něčeho takového všimne. Zvláště, když za ten workshop zaplatil takový balík, a byl pořádán známým fotografem a snímky foceny takovou technikou, tak přece není možné, aby fotografie nebyly dokonalé.
Aby polechtal své ego, určitě je nahraje na některý fotoserver ( ideálně Megapixel ), kde je už delší dobu registrován a za tu dobu si tam vytvořil komunitu pochlebovačů, která mu pochválí cokoliv. Kritika bude považována za nepřípustnou.

Nejsem jedinec, který jde do všeho po hlavě, právě naopak. Rád o věcech přemýšlím a než se do něčeho pustím, dlouho to trvá. První možnost fotografování ochočených kočkovitých šelem se mi naskytla na Slovensku. Jednalo se o fotografování páru mladých lvů. Ovšem, sešlo z toho. Určitě si řeknete, že to byla jedinečná příležitost a byla chyba jí nevyužit. Jsem opačného názoru. Začal jsem o dotyčném chovateli hledat více informací a ty mě odradily. Lvi už nebyli žádné koťátka, takže zde bylo bezpečnostní riziko. Zázemí chovatele bylo podivné. Koupit si pozemek, oplotit ho a umístit tam maringotku, lvy a přepravovat je k veterináři ve felicii mi nepřijde zodpovědné a zavání to velkým problémem. Ten se později taky dostavil.

Rys ostrovid, fotografický víkend na Šumavě
Jak nefotit rysa.
Jak nefotit rysa II.
Jaknefotit rysa IV.
Jak nefotit rysa II.

Modelový příklad. Fotky jsou sice hezky barevné, vytváří dojem prostoru, zvolené prostředí zajímavé, jenže to hlavní a to fotografovaný objekt, v tomto připadě rys, se nechová vůbec přirozeně. Je evidentně naštvaný, má strach. Neznámé prostředí mu nedělá dobře, je evidentně nucen do něčeho co nechce. Podívejte se na výraz v jeho očích, na postavení uší, na to jak je při chůzi přikrčený. Takto určitě nevypadá hrdá šelma jakou rys doopravdy je. Na fotografiích můžete vidět uzlíček nervů. Dokazuje to i tato věta z webu pořadatele workshopu:

„Fotografovat rysa není vůbec snadné, zejména když se šelma zdá býti ochočená a opak je pravdou. Rychle jsme se o tom všichni přesvědčili, protože po krátké chvíli prokousl majiteli lýtko.“ Michal Jirouš

Položme si otázku. Proč by rys, který se cítí dobře, není do ničeho nucen, prokousl svému milujícímu majiteli lýtko?

Vrcholem absurdity je, ale shrnutí tohoto workshopu na webu pořadatele:

„Celý víkend proběhl v duchu společné akce, kde jsme si užívali pořádnou legraci, žádný stres a spousty bláznivých nápadů. No co nám předváděl jezevec, to si snad nikdo nedovede představit, ale o tom někdy příště. Jsem moc rád, že jsem poznal další prima fotografické blázny, kteří neváhají obětovat svoje pohodlí pro nějaký ten neobyčejný snímek. Moc vám všem děkuji a pevně doufám, že se zase brzy uvidíme na podobné akci, byli jste opravdu skvělí a trpělivý, patří vám všem pořádný dík. To největší poděkování patří Romanovi a Honzovi, kteří nám plnili skrze své mazlíčky i ty nejbláznivější nápady, kluci jste borci!!!“ Michal Jirouš

Co to je? Žijeme snad ve století lží, přetvářky a klamu? Nemělo by tam být spíše kluci jste blbci? Žádný stres, a co ten rys, ten se nepočítá? Může být pro normálního člověka tohle legrace? Nebo to byl fotoworkshop nějakých sadistů? Peníze nikomu nesmrdí, tak hlavně že jsou všichni spokojeni. Pořadatel s majitelem zvířat má své peníze, fotografové mají své „dokonalé“ snímky.

Ještě k tomu jezevci, věta od účastníka z jednoho fotofóra, která se toho týká:

„Je to zvíře v péči člověka, ale pěkná svině. Chovatel ho musel neustále hlídat s velkým podběrákem, protože chytit ho holýma rukama se rovnalo dobrovolně se rukou vzdát.“ Jiří Krček

Pro zájem se pořádají další workshopy s kočkami. K tomu lze jen dodat, že pokud bude poptávka bude i nabídka.

Z těchto okolností jsem se rozhodl na podobné akce definitivně zanevřít. Setkání s rysem či pumou by bylo pro mě velmi lákající, ale můj silný vztah k těmto šelmám mi dává jasně najevo, že tohle nemůžu podporovat.

Teď se, ale dostávám k tomu focení, o kterém jsem se zmínil na začátku tohoto článku. Na fotoserveru s tématikou divoké přírody jsem jednoho dne zaregistroval příspěvek, který mě zaujal jednak obsahem a jednak přiloženými fotkami. Šlo o odchovaného rysa ze zooparku Zájezd zvaného Blondýn a výtěžek měl být použít na projekt ochrany rysa ostrovida v ČR. Byl to obrat o 180 stupňů oproti tomu co jsem popisoval výše. Když jsem viděl fotky z první akce bylo rozhodnuto. Jedno focení mělo probíhat taky na Moravě a to jsem už nemohl odolat. Akce jsem se zúčastnil a zanechala na mě pozitivní dojem. Setkat se s přirozeně chovajícím rysem byl velký zážitek. Na první pohled bylo vidět, jak jsou s majitelem sehraní. Ono i to slovo majitel je svým způsobem zavádějící protože ve mě vzbuzuje vlastnictví, otroctví, poměr sluha a pán. Tady vše probíhalo na úrovni partnerství a vzájemné souhry. Ta radost rysa z pohybu, to že je venku byla neskutečná a to jak ke mě zvědavě sám od sebe přišel bylo pro mě velkým zážitkem. Vše bylo naprosto přirozené, spontální a nenucené. Jako bonus jsem pořídil spoustu hezkých fotek. Podotýkám přirozených. Navíc výtěžek z akce šel na nákup fotopastí pro projekt ochrany divokého rysa a né někomu do kapsy.

Zkuste porovnat následující fotografie Blonďáka s rysem z workshopu na Šumavě. Vidíte ten propastný rozdíl v chování rysa?

spokojeny rys
spokojeny rys
spokojeny rys

Odpovězme si tedy na původní otázku. Je vhodné fotografovat ochočené kočkovité šelmy? Přiklonil bych se spíše k odpovědi ne. Je malá pravděpodobnost, že natrefíte na kočkovitou šelmu, která se bude v cizím prostředí chovat přirozeně. Vzhledem k časovým podmínkám je také nepravděpodobné, aby si šelma hned zvykla. Budou jí navíc rozptylovat cizí lidé. Na výsledných fotografiích to půjde znát. Zvolené prostředí často nebude odpovídat biotopu zvířete. Výsledkem tak může být sice technicky dokonalá fotka, ale bezcenný kýč. Budete se zajímat i o zázemí chovu kočky, aby jste navíc nevědomky nepodporovali množitele, který na chovu šelem má založený svůj byznys?
Pokud uvážíte finanční náklady a porovnáte výsledek budete zklamáni. Není spíše výhodnější navštívit na celý den některou zoo a strávit tam celý čas pozorováním vybraného zvířete? Jsem přesvědčen, že se dočkáte daleko lepších výsledků a bez rizika obtěžování zvířete a podpory množitelů. To vše jen za cenu vstupného.