Fotografování ochočených kočkovitých šelem, ano či ne?

Na úvod tohoto článku by bylo vhodné sdělit, že se řadím k odpůrcům workshopů, které těží z atraktivnosti koček a neznalosti začátečníků. Přesto jsem se, ale jednoho takového focení účastnil, ovšem je třeba poznamenat, že se nejednalo o klasický workshop a vše mělo úplně jiný rozměr. Důvody, které mě k tomu vedly uvedu později.

Jako velký milovník kočkovitých šelem je pro mě možnost setkat se tváří v tvář s kočkovitou šelmou bez bariér opravdu velmi lákavé. Protože se o kočky a fotografování zajímám, neuniklo mi, že na některých fotografických workshopech je možné, mimo jiné, fotografovat i rysa, pumu, tygra, lva či jiné šelmy. Já se samozřejmě budu věnovat jen kočkovitým šelmám, a postupně rozeberu důvody, proč je třeba mít se na pozoru, dříve než se na některý z těchto workshopů přihlásíte.

Všechny kočkovité šelmy jsou teritoriální zvířata a většinou špatně snáší přesun do cizího prostředí. Když to převedeme do lidské společnosti, je to jako by vás někdo obral o peníze a doklady, a vysadil na neznámém místě. Jak by jste se cítili? Chovali by jste se v takové situaci přirozeně? Pochybuji. Je stále zažitá pověra, že kočky jsou falešné. Opak je pravdou. Neznám upřímějšího tvora. Z řeči jejich těla je poměrně snadné usoudit, jak se kočka právě cítí. Předpokládám, že normálně smýšlející fotograf má nastavené určité morální hodnoty, a výsledný snímek nevytvoří na jejich úkor, a není mu lhostejná také pohoda zvířete. A kdyby přece, trest ho nemine! Na snímku to bude patrné, pochybuji ovšem, že si přes své ego a neznalost přirozeného chování kočky něčeho takového všimne. Zvláště, když za ten workshop zaplatil takový balík, a byl pořádán známým fotografem a snímky foceny takovou technikou, tak přece není možné, aby fotografie nebyly dokonalé.
Aby polechtal své ego, určitě je nahraje na některý fotoserver ( ideálně Megapixel ), kde je už delší dobu registrován a za tu dobu si tam vytvořil komunitu pochlebovačů, která mu pochválí cokoliv. Kritika bude považována za nepřípustnou.

Nejsem jedinec, který jde do všeho po hlavě, právě naopak. Rád o věcech přemýšlím a než se do něčeho pustím, dlouho to trvá. První možnost fotografování ochočených kočkovitých šelem se mi naskytla na Slovensku. Jednalo se o fotografování páru mladých lvů. Ovšem, sešlo z toho. Určitě si řeknete, že to byla jedinečná příležitost a byla chyba jí nevyužit. Jsem opačného názoru. Začal jsem o dotyčném chovateli hledat více informací a ty mě odradily. Lvi už nebyli žádné koťátka, takže zde bylo bezpečnostní riziko. Zázemí chovatele bylo podivné. Koupit si pozemek, oplotit ho a umístit tam maringotku, lvy a přepravovat je k veterináři ve felicii mi nepřijde zodpovědné a zavání to velkým problémem. Ten se později taky dostavil.

Rys ostrovid, fotografický víkend na Šumavě
Jak nefotit rysa.
Jak nefotit rysa II.
Jaknefotit rysa IV.
Jak nefotit rysa II.

Modelový příklad. Fotky jsou sice hezky barevné, vytváří dojem prostoru, zvolené prostředí zajímavé, jenže to hlavní a to fotografovaný objekt, v tomto připadě rys, se nechová vůbec přirozeně. Je evidentně naštvaný, má strach. Neznámé prostředí mu nedělá dobře, je evidentně nucen do něčeho co nechce. Podívejte se na výraz v jeho očích, na postavení uší, na to jak je při chůzi přikrčený. Takto určitě nevypadá hrdá šelma jakou rys doopravdy je. Na fotografiích můžete vidět uzlíček nervů. Dokazuje to i tato věta z webu pořadatele workshopu:

„Fotografovat rysa není vůbec snadné, zejména když se šelma zdá býti ochočená a opak je pravdou. Rychle jsme se o tom všichni přesvědčili, protože po krátké chvíli prokousl majiteli lýtko.“ Michal Jirouš

Položme si otázku. Proč by rys, který se cítí dobře, není do ničeho nucen, prokousl svému milujícímu majiteli lýtko?

Vrcholem absurdity je, ale shrnutí tohoto workshopu na webu pořadatele:

„Celý víkend proběhl v duchu společné akce, kde jsme si užívali pořádnou legraci, žádný stres a spousty bláznivých nápadů. No co nám předváděl jezevec, to si snad nikdo nedovede představit, ale o tom někdy příště. Jsem moc rád, že jsem poznal další prima fotografické blázny, kteří neváhají obětovat svoje pohodlí pro nějaký ten neobyčejný snímek. Moc vám všem děkuji a pevně doufám, že se zase brzy uvidíme na podobné akci, byli jste opravdu skvělí a trpělivý, patří vám všem pořádný dík. To největší poděkování patří Romanovi a Honzovi, kteří nám plnili skrze své mazlíčky i ty nejbláznivější nápady, kluci jste borci!!!“ Michal Jirouš

Co to je? Žijeme snad ve století lží, přetvářky a klamu? Nemělo by tam být spíše kluci jste blbci? Žádný stres, a co ten rys, ten se nepočítá? Může být pro normálního člověka tohle legrace? Nebo to byl fotoworkshop nějakých sadistů? Peníze nikomu nesmrdí, tak hlavně že jsou všichni spokojeni. Pořadatel s majitelem zvířat má své peníze, fotografové mají své „dokonalé“ snímky.

Ještě k tomu jezevci, věta od účastníka z jednoho fotofóra, která se toho týká:

„Je to zvíře v péči člověka, ale pěkná svině. Chovatel ho musel neustále hlídat s velkým podběrákem, protože chytit ho holýma rukama se rovnalo dobrovolně se rukou vzdát.“ Jiří Krček

Pro zájem se pořádají další workshopy s kočkami. K tomu lze jen dodat, že pokud bude poptávka bude i nabídka.

Z těchto okolností jsem se rozhodl na podobné akce definitivně zanevřít. Setkání s rysem či pumou by bylo pro mě velmi lákající, ale můj silný vztah k těmto šelmám mi dává jasně najevo, že tohle nemůžu podporovat.

Teď se, ale dostávám k tomu focení, o kterém jsem se zmínil na začátku tohoto článku. Na fotoserveru s tématikou divoké přírody jsem jednoho dne zaregistroval příspěvek, který mě zaujal jednak obsahem a jednak přiloženými fotkami. Šlo o odchovaného rysa ze zooparku Zájezd zvaného Blondýn a výtěžek měl být použít na projekt ochrany rysa ostrovida v ČR. Byl to obrat o 180 stupňů oproti tomu co jsem popisoval výše. Když jsem viděl fotky z první akce bylo rozhodnuto. Jedno focení mělo probíhat taky na Moravě a to jsem už nemohl odolat. Akce jsem se zúčastnil a zanechala na mě pozitivní dojem. Setkat se s přirozeně chovajícím rysem byl velký zážitek. Na první pohled bylo vidět, jak jsou s majitelem sehraní. Ono i to slovo majitel je svým způsobem zavádějící protože ve mě vzbuzuje vlastnictví, otroctví, poměr sluha a pán. Tady vše probíhalo na úrovni partnerství a vzájemné souhry. Ta radost rysa z pohybu, to že je venku byla neskutečná a to jak ke mě zvědavě sám od sebe přišel bylo pro mě velkým zážitkem. Vše bylo naprosto přirozené, spontální a nenucené. Jako bonus jsem pořídil spoustu hezkých fotek. Podotýkám přirozených. Navíc výtěžek z akce šel na nákup fotopastí pro projekt ochrany divokého rysa a né někomu do kapsy.

Zkuste porovnat následující fotografie Blonďáka s rysem z workshopu na Šumavě. Vidíte ten propastný rozdíl v chování rysa?

spokojeny rys
spokojeny rys
spokojeny rys

Odpovězme si tedy na původní otázku. Je vhodné fotografovat ochočené kočkovité šelmy? Přiklonil bych se spíše k odpovědi ne. Je malá pravděpodobnost, že natrefíte na kočkovitou šelmu, která se bude v cizím prostředí chovat přirozeně. Vzhledem k časovým podmínkám je také nepravděpodobné, aby si šelma hned zvykla. Budou jí navíc rozptylovat cizí lidé. Na výsledných fotografiích to půjde znát. Zvolené prostředí často nebude odpovídat biotopu zvířete. Výsledkem tak může být sice technicky dokonalá fotka, ale bezcenný kýč. Budete se zajímat i o zázemí chovu kočky, aby jste navíc nevědomky nepodporovali množitele, který na chovu šelem má založený svůj byznys?
Pokud uvážíte finanční náklady a porovnáte výsledek budete zklamáni. Není spíše výhodnější navštívit na celý den některou zoo a strávit tam celý čas pozorováním vybraného zvířete? Jsem přesvědčen, že se dočkáte daleko lepších výsledků a bez rizika obtěžování zvířete a podpory množitelů. To vše jen za cenu vstupného.

Posted in K zamyšlení.

2 Comments

  1. Máte pravdu, já ten rozdíl vidím.Možná proto, že mám doma dva teriéry a dva kocoury, kteří si dokážou vzájemně pohrát a mně moc baví se na ně jen tak koukat a pozorovat je.Při hře, při odpočinku, strašně moc mně to vždy uklidní.To nahrbení a ty stažené uši toho prvního rysa jsou do očí bijící, ale věřím, že většina lidí která nechová nebo nepozoruje zvířata tohle nevidí.
    Článek se mně líbil.Trochu taky fotím, ale výhradně naši českou příroduv většinou stylem šoulačky a hledání.Na zvířecím workshopu jsem nikdy nebyl a vůbec po tom netoužím.Nejradši jsem venku sám.

    • Jsem na tom stejně. Fotografování je pro mě relax. Netoužím po fotkách za každou cenu. Miluji také toulky přírodou, klid. Chvíli se zastavit, poslouchat šumění větru, sledovat pohyb mraků a slunce. Pokud mám navíc to štěstí a je mi dovoleno být na chvíli součástí zvířecí říše, jako když jsem mohl sledovat vyvádění mláďat krkavců, je to pro mě neskutečný zážitek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *